R O Z H O V O R Y


P.S. INTERVIEW S JANEM VOZÁRY: KRIZE JE ZA NÁMI


  • Jak vidíš budoucnost Oceánu?

    • Momentálně nadějně. Máme toho spoustu za sebou. Takže obligátní kapelová krize je snad už za námi: moc se těším na budoucí práci a spolupráci. Myslím, že ještě máme co říci.
  • Jaké to bylo nahrávat po třech letech ve studiu Ladislava Faktora?

    • Samozřejmě bezvadně. Domácí prostředí vždy dodá na pohodě. Natáčení ve znamení oblíbených značek nápojů, cigaret a kávy. Průběžně jsme chodili do vedlejších prostor radia dělat rozhovory. Já si při míchání dokonce odbyl jeden ze svých pravidelných pořadů povídání o muzice a pouštění CD mých oblíbených kapel: jeden večer jsem přebíhal hodinu z jednoho studia do druhého. Několikrát jsme dělali až do rána, jindy jsme zase museli natáčení přerušit, protože se připravovaly a nahrávaly večerní zprávy pro vysílání apod. O humor rozhodně nebyla nouze. Skvělá atmosféra provázela celé natáčení.
  • Jak jsi spokojen po technické stránce s albem 2 1/2 ?

    • Technické provedení alba 2 1/2 odpovídá okolnostem, z kterých vzešlo. Jedna strana je sestavena z nahrávek v letech 1985 - 87, druhá strana ze skladeb nahrávaných ve Studiu Faktor v roce 1992. V letech 1985-87 jsme natáčeli v rozhlasovém studiu v Českých budějovicích a kvalita nahrávek odpovídá vybavení studia. Více se z toho stařičkého souostrojí nedalo získat. Kvalitnější nahrávky by samozřejmě byly vítanější a žádanější, ale album 2 1/2 je vzpomínková záležitost. A tak od toho nikdo nemůže čekat žádné zázraky. Mnohem náročnější bylo natáčení novějších věcí letos v létě u Ládi Faktora. Studio je vybaveno mnohel modernějším zařízením, a tak se musela celá koncepce jaksi "ostařit" aby nebyla narušena určitá kompaktnost alba, aby ty nové nenahrané věci z toho příliš nečněly. Vyžadovalo to především jakési ohlédnutí zpět na práci v dřívějších letech a hlavně na tehdejší sound. Například bicí nástroje jsou vytaženy ze sampleru, ale zvuky odpovídají tomu období kolem roku 1987. Musel jsem si zapůjčit stejné nástroje, které jsem tehdy používal a potřebné zvuky nasamplovat. Některé syntetizátory jsme už nemohli v dnešní době sehnat, proto jsme některé zvuky museli imitovat na nástrojích současných atd.
    Je důležité celé album chápat jako celek, bez pátrání po letopočtech nahrávání jednotlivých skladeb.
  • Čí to byl nápad udělat takovéhle album?

    • Karla Peniše.
  • Nikdy jste se neprofilovali jako politická skupina. Znamená to snad, že vás politika nezajímá?

    • Okolní politické dění mě samozřejmě zajímá, ale jako občana, ne jako muzikanta. Politika do hudby podle mě nepatří, neboť je to hra lidí, kteří by tuto čistou bystřinu, pramenící v srdcích jedněch tekoucí k srdcím druhých, mohli pošpinit.
  • Nemáš pocit, že dnes na místo snění přichází na řadu realita?

    • Realita je jedna věc a sny, které si každý nosí v sobě, to je věc druhá. Jsem věčný snílek a tento vnitřní svět si před realitou chráním, neboť to je má poslední naděje.
  • Existuje pro tebe určitá, pomyslná hranice popularity, za kterou nejsi ochoten jít?

    • Nevím jestli to je hranice popularity, ale rozhodně mám v sobě zakódovánu hranici vkusu, za kterou bych nebyl ochoten jít ani pod tlakem finančním či jiným. Je to určitá čára, nebo spíše hřeben, přes který už nejsem ochoten se přehoupnou, protože bych ztratil pocit, že dělám muziku pro radost a dělám to, co mě baví. Z těchto důvodů jsem například odmítl spolupráci na některých projektech. Prostě nemohu dělat něco, co mě neoslovuje. Jednak mám nějaké vlastní představy, jednak chci dělat určité kompromisy, abych mohl spolupracovat s někým jiným - to je ono balancování na hřebenu. Ale na druhou stranu jít nemohu.
  • Co budeš dělat, až to všechno kolem vás se jednoho dne skončí?

    • Pořádně si odpočinu, a pak se do toho zase ponořím. Chtěl bych se v budoucnu věnovat producentské a vydavatelské činnosti. Pomoci nějak těm, kteří budou v té době s muzikou začínat. Prostě být nějak smysluplný a někomu aspoň trochu užitečný.
  • A když na budoucnost pomyslíš, cítíš obavu nebo naději?

    • Asi obojí. Když myslím na to, co všechno chci ještě udělat, jsem plný nadějí a zároveň obav, že už toho asi moc nestihnu.


    Z knihy: Oceán: Něco končí, něco začíná

    << zpět

    Správa stránek - PETR_2000 * Webdesign a správa MISHKA * 1999